Černobílá svině!!

Dědeček vzal Madlenku na HC Polaban. Nymburský hokejový klub, stálici druhé ligy. Máďu stadion, bubny a halasící fanoušci nadchli. Nejradši by teď chodila na hokej pořád.

Uprostřed týdne přijíždí hlídat babička. Zpívají: "Prší prší jen se leje kam koníčky pojedeme pojedeme na..."
Madlenka: "Polaban! Bumbumbum! Polaban! Bumbumbum!"

Má v tom jasno.

Yes sir, no sir!

T. chce ráno poté, co jsme vstali, uklidit žehlící prkno, co zůstalo v obýváku od včerejší noci, kdy jsem žehlila. Trůní na něm žehlička, hotový prádlo i koš se zatím ještě nevyžehlenou hromadou věcí z dovolený...

M: "Tatínku, Tome, nene, tam maminka pacuje!"

Tak abych to zase dělala sama... :-)

Polygloti

M: "Ojtíšku, děláme komelec!"

V: "Ano, Máďo, uděláme kakamelec!"

A kolik výrazů pro kotrmelec znáte vy?

Cover verze

Prší prší jen se leje kam koníčky pojedeme... k babicé a dědovi!

Srdci neporučíš...

Jdeme do Alberta. Výjimečně jdu na lehko a nesu s sebou jenom prázdný baroh, stejně prázdnou tašku a klíče. Madlenka dvě minuty od baráku hlásít, že chce pití. V Albertu marně hledám malou láhev s přijatelným uzávěrem, ve které by nebyla čímkoliv ochucená voda. Kdepak, celý svět je zjevně přesvědčený, že dětičky čistou vodu nepijí. Naše Madlenka nepije (kromě "Spinkát! Maminkó! Mlíčkó!!") nic jinýho. Beru sedmičkovej rajec. Platíme nákup a odcházíme. Madlenka si hrdě nese láhev, která je skoro stejně velká jako ona. Kráčí přede mnou.

Zamilovaně praví: "Toto je moje láska!"

Rajec na sebe může být pyšný! :-)

Mňam mňam Bobík!

Já: "Madlenko! že máš bobek v plíně!"
M: přikyvuje
Já: "Madlenkoo... Kaká se do nočníku! Kam se dělá bobek?!"
M: "Do nočníku!"
Já: "Kam budeš kakat?"
M: "Do nočníku!" (slibem nezarmoutíš...)
Já: "Tak pojď, sundáme plínu a spláchneme ten bobek..."
Svlíkám ji, sundávám plínu.
Já: "Vidíš? To je bobek!"
M: "Mňam mňam bobík!"

Má někdo chuť na tvarohovou čokopěnu? :-)

Výchovou k multikulturalismu

Madlenka si hrdě nese Duchovní cesty islámu. Za chůze zkoumá přebal.

M.: "Domeček! Domeček!"
Já: "Ano, to je domeček. Říká se mu mešita. Řekneš mešita?"
M.: "Šita! Šita!"
Já: "Tak to jdi říct tatínkovi, to se mu bude líbit." (den předtím si přinesla M. do postele malý Korán v krabičce a chtěla "kydy, kydy!" - T. byl nadšený, že sdílí jeho pocity o literární úrovni daného díla, než nám došlo, že ho chce "uklidit".)

Madlenka hledá tatínka, který je zavřený na záchodě. 

M.: "Tatínku Tome! Tatínku Tome! Tatínek není, pyč je..."
Já: "Není pryč, je na záchodě, tak na něj zaťukej a řekni mu, jak se ten domeček jmenuje. Pamatuješ si to? Jak se jmenuje?"
M.: "Domeček Kája!"

A je to jasný. Někdo by těm azharským ulamá měl dát vědět, že mají na baráku blbě napsanou cedulku!