Už v tom zase lítám...

... aneb horečka sobotní noci hadr.

M. výjimečně zabrala už v osm, v deset ji přetransportuju jak zkušený pyrotechnik hromadu trhaviny do postele, lehnu si k ní, že se konečně vyspím, jenže... V jedenáct koukám na telefon, nadávám si, že bych měla spát, když mám sakra tu možnost, že si budu zase v pět ráno drbat hlavu... O půlnoci přichází T. z práce, já jsem čerstvá jak rybička. T. se sprchuje, zalejzá do postele a během pěti minut chrápe. Já se dál převaluju z boku na bok...
... proč to? Jedna možnost je totálně rozhozenej rytmus, M. nám spurtuje, jí co dvě hodiny, nad ránem (tak od pěti) i co hodinu. Druhá je ta šestiproudá dálnice v hlavě, kterou ne a ne vypnout.
Jojo, je mi jasný, po kom je naše holčička těkavá a taky že na kojící demenci je toho ještě víc, než na tý těhotenský. Že se mi moje arabštinářský schopnosti smrskly na malou skomírající hnidu, to bych ještě (špatně, ale přeci) zkousla, že se mi podařilo poslat peníze za vánoční dárek na neexistující účet a bezdůvodně jsem tudíž prudila prodávajícího, je na pováženou, ale že jsem dneska nebyla schopná do telefonu ani říct "fakturační adresa", to už je fakt pecka.
Jelikož s mentálním stavem toho moc nenadělám (holt počkám, kam až to dojde, pak obhlídnu trosky a usoudím, co s tím), rozhodla jsem se, že je na čase začít něco dělat se stavem fyzickým.

Tréninkový plán je z už dřív zmiňovaný knížky Running and Pregnancy. Nejdřív jsem trochu netašťastně opisovala ty dlouhý chodecký "vložky" a říkala si, co na to asi Ego. No, Ego na gauči před telkou se může prsit jak chce, jakmile došlo na lámání chleba, zalezlo někam hodně hluboko, protože - první "výběh" ("východ"?) mu uštědřil solidní ťafku. Jak já byla vděčná, že jsou ty běžecký intervaly jenom minutový!
Nicméně popořádku - už když jsem vyndavala kecky ze skříně, přistihla jsem se, že se culím jak měsíček na pověstném hnojišti. Nasoukala jsem se oblečení, kritickým okem zhodnotila jezevčíka nad gumou kalhot a vyrazila. Celých předepsaných šestadvacet minut bylo naprosto úžasných. I když se nohám nechtělo těch pár desítek vteřin kmitat, svaly se vzpouzely, odmítaly se probudit z dlouhýho předlouhýho spánku, funěla jsem jak sentinel a tepovka šplhala do závratných výšin... bylo to prostě úžasný.
Druhej výběh bolel o něco míň, ale ve sprše jsem si pak říkala, jestli ještě budu vůbec někdy opravdu běhat? Totiž, i ty dvě minuty, co jsem měla běžet, mi přišly nekonečný. Na hodinky jsem se během nich podívala snad stokrát a modlila se, ať už je to u konce, jinak někde u tý cesty padnu.
A ten třetí dneska? Ten dokázal, že některý plány prostě fungujou - protože dvě minuty utekly neskutečně rychle a já chtěla běžet dál a dál a dál...
Tak proč nespím? Protože řeším, jak to udělám zítra, kdy T. musí nejpozději v devět odcházet, vrátí se v noci a já musím (prostě musím!) na tu půlhodinu ven... Tak mi holt nezbude, než vstát po krmení v sedm a vystrčit se za dveře. Bože, jsem já to ale masochistka. Už teď se těším!

Zpátky do trenek!

1. týden

Den první – chůze 10 minut; běh 1 minuta; chůze 5 minut; běh 1 minuta; chůze 5 minut; běh 1 minuta; chůze 2 minuty (celkem 25 minut)

Den druhý – chůze 10 minut; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 2 minuty (celkem 26 minut)

Den třetí – odpočinek

Den čtvrtý – chůze 10 minut; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 2 minuty (celkem 26 minut)

Den pátý – chůze 10 minut; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 4 minuty; běh 2 minuty; chůze 2 minuty (celkem 26 minut)

Den šestý – odpočinek

Den sedmý – chůze 10 minut; běh 10 minut; chůze 10 minut (celkem 30 minut)

2. týden

Den první – odpočinek

Den druhý – chůze 10 minut; běh 10 minut; chůze 10 minut (celkem 30 minut)

Den třetí – chůze 10 minut; běh 10 minut; chůze 10 minut (celkem 30 minut)

Den čtvrtý – odpočinek

Den pátý – chůze 10 minut; běh 15 minut; chůze 10 minut (celkem 35 minut)

Den šestý – chůze 10 minut; běh 15 minut; chůze 10 minut (celkem 35 minut)

Den sedmý – odpočinek

3. týden

Den první – chůze 10 minut; běh 17 minut; chůze 10 minut (celkem 37 minut)

Den druhý – chůze 10 minut; běh 18 minut; chůze 10 minut (celkem 38 minut)

Den třetí – odpočinek

Den čtvrtý – chůze 10 minut; běh 20 minut; chůze 10 minut (celkem 40 minut)

Den pátý – chůze 10 minut; běh 20 minut; chůze 10 minut (celkem 40 minut)

Den šestý – chůze 10 minut; běh 20 minut; chůze 10 minut (celkem 40 minut)

Den sedmý – chůze 10 minut; běh 20 minut; chůze 10 minut (celkem 40 minut)

4. týden

Den první – chůze 10 minut; běh 20 minut; chůze 10 minut (celkem 40 minut)

Den druhý – odpočinek

Den třetí – chůze 10 minut; běh 22 minut; chůze 10 minut (celkem 42 minut)

Den čtvrtý – chůze 10 minut; běh 22 minut; chůze 10 minut (celkem 42 minut)

Den pátý – odpočinek

Den šestý – odpočinek

Den sedmý – chůze 10 minut; běh 23 minut; chůze 10 minut (celkem 43 minut)

5. týden

Den první – odpočinek

Den druhý – chůze 10 minut; běh 25 minut; chůze 5 minut (celkem 40 minut)

Den třetí – chůze 10 minut; běh 25 minut; chůze 5 minut (celkem 40 minut)

Den čtvrtý – odpočinek

Den pátý – chůze 10 minut; běh 27 minut; chůze 5 minut (celkem 42 minut)

Den šestý – chůze 10 minut; běh 27 minut; chůze 5 minut (celkem 42 minut)

Den sedmý – odpočinek

6. týden

Den první – chůze 7 minut; běh 30 minut; chůze 5 minut (celkem 42 minut)

Den druhý – chůze 7 minut; běh 30 minut; chůze 5 minut (celkem 42 minut)

Den třetí – odpočinek

Den čtvrtý – chůze 7 minut; běh 30 minut; chůze 5 minut (celkem 42 minut)

Den pátý – chůze 7 minut; běh 30 minut; chůze 5 minut (celkem 42 minut)

Den šestý – odpočinek

Den sedmý – chůze 7 minut; běh 32 minut; chůze 5 minut (celkem 44 minut)

Měsíc za námi...

Včera to byl měsíc, co se k naší do té doby trojhlavé a osminohé domácnosti připojila Madlenka...

Co se za ten měsíc událo?

Naše křehká drobná holčička přibrala skoro kilo dvacet (tj. víc jak třetinu porodní váhy - čímž mě jednoznačně trumfla - mně to trvalo devět měsíců :-D)
Natáhla se o pět centimetrů
Obvod mozkovny se jí zvetšil o čtyři centimetry
Vyplešatěla jí půlka hlavy
Vzorně zkouší pást koně - občas to ještě není stoprocentní a je z toho spíš onen pověstný pták klovák, ale nevzdává se!
Je to naprosto objektivně nejkrásnější miminko na světě (a rozhodně tu neplatí arabské přísloví, které praví, že pro matku je i opičátko gazelou...)
Dál jí chutná a jí s pravidelností, ze které by určitě měla radost i paní doktorka Cajthamlová (co dvě hodiny, ve dne v noci... )
Nejvíc se jí líbí v Becu a nejoblíbenější hračky představují červený medvěd Faceless a červený lišák Che Guevara z IKEA, kterýmu babička tak srdnatě natahovala hrací ocas, až mu prostě přestal hrát a zůstal viset

A my?
My zjistili, že:
na spánkový deficit se neumírá
v televizi dávají i něco jinýho než fotbal (ale za moc to většinou nestojí)
jsou s miminkem opravdu dny, kdy se člověk ani nenají
člověku dokáže udělat naprosto upřímnou radost prd (a to doslova)
fakt před očima
a i když je to náročný, stojí to za to ;-)